Jan Josef Václav hrabě Radecký z Radče
(2.listopad 1766 třebnický zámek – 5.leden 1858 Milán)
Narodil se jako syn hraběte Petra Eusebia Radeckého a Marie Venantie Bechinie z Lažan. V roce 1785 se stal kadetem armády Habsburské monarchie, jeho kariéra nabrala prudký vzestup v bojích proti francouzké revoluci a posléze v napoleonských válkách. V roce 1801 se stal rytířem Řádu Marie Terezie. Vyznamenal se v bitvě u Wagramu, pročež se stal komandérem Řádu Marie Terezie. V letech 1809-1812 byl náčelníkem generálního štábu rakouských vojsk a dohlížel na reorganizaci rakouské armády. Rezignoval poté, kdy byla velká část jeho návrhů reformy zamítnuta jako příliš nákladná.
V roce 1813 jej generalisimus rakouských vojsk kníže Karel Filip Schwarzemberg jmenoval náčelníkem svého štábu, kteroužto hodnost si podržel během celého tažení proti Napoleonovi. Byl autorem spojeneckých plánů bitvy u Lipska. Po protinapoleonském tažení vystřídal různé funkce, ale prosazováním u ostatních velitelů nepopulárních vojenských reforem si udělal mnoho nepřátel, kteří jej nakonec roku 1829 na čas odklidili na post velitele olomoucké pevnosti. V letech 1829-1831 přebýval v Olomouci a sídlil tam v Edelmannově paláci (od roku 1892 tam má pamětní desku) na Horním náměstí, zlepšil sanitární podmínky města, vysušoval okolní mokřady a vysazoval stromy (anglicky: orchard promenade).
V roce 1823 byl jmenován velitelem rakouských vojsk na Apeninském poloostrově a provedl jejich rozsáhlou reorganizaci. Během roku 1848 musel pro nedostatek mužů vyklidit většinu rakouských území v Itálii, udržel však proti značné přesile nepřítele pevnost Veronu. Když pak konečně dostal posily, porazil podstatně početnější spojená vojska italských revolucionářů a sardinského království v bitvách u Custozzy a Novarry, což vedlo k rezignaci sardinského krále Karla Alberta. Na počest těchto jeho vítězství složil (roku 1848) rakouský skladatel Johann Strauss starší, slavný Radeckého pochod.
V roce 1850 byl v souvislosti s napětím mezi Pruskem a Rakouskem poslán v čele dvou armádních sborů o síle asi 14 000 vojáků do Olomouce a tato manifestace síly nakonec významně přispěla k uzavření tzv. „Olomoucké punktace“. V letech 1850 – 1856 byl Radecký generálním guvernérem lombardsko-benátského království a velitelem II. armády. Aktivní vojenskou kariéru ukončil po 72 letech, po odchodu do důchodu rychle chátral na těle a na duchu.
Jeho manželkou byla Franziska hraběnka von Strassoldo-Graffenberg (1779 – 1854), se kterou měl pět synů a tři dcery.
bitva u Milána (litografie 1850)
bitva u Milána (litografie 1850)
Zdroj: Wikipedia
Autor: Ondra.J
Líbí se vám tento příspěvek? Pokud ne navrhněte co by bylo dobré vylepšit .
Pro zvětšení obrázků na ně klikněte.
Komentáře
Přehled komentářů
nDvX
LkfD.((,".)'),
(QHxx, 17. 7. 2025 2:29)